sv.Ján Damascénsky proti islamskej viere
09.02.2017 09:04
Svatý Jan Damašský:
HEREZE 100 (Περι αιρέσεως ρ´)
1.Úvod
Existuje rovněž náboženství Ismaelitů, které převládá ještě za našich dnů, svádí národy a
ohlašuje příchod Antikrista. Svůj původ odvozuje (islám) do Ismaela, syna Abrahama a Agary.
Proto jsou (muslimové/Arabové) nazýváni Agarény nebo Ismaelity, nazýváni jsou rovněž
Saracény, což znamená oloupeni Sárou. Agar skutečně odpověděla andělovi: „Sára mě poslala
pryč oloupenou.“[1]
Byli to modláři a uctívali Jitřenku a Afroditu, kterou ve svém jazyce nazývali doslova Chabar,
což znamená velká.
Vznikislámu
Až do Herakleovy doby otevřeně praktikovali modloslužbu. Od té doby až do současnosti
povstal mezi nimi jeden falešný prorok jménem Mohamed (Μάμεδ)[2] poté, co se náhodou
seznámil se Starým a Novým zákonem a, rovněž náhodou, patrně navštívil jednoho ariánského
mnicha, založil svou vlastní herezi. Poté, co získal přízeň lidu, napodobujíc zbožnost, namluvil,
že mu byla zjevena kniha seslaná z nebe Bohem. Ve své knize sepsal několik směšných učení,
odevzdal jim tento způsob uctívání Boha.
2.Koránská teologie
(Korán) říká, že je jediný Bůh, stvořitel všech věcí, nezplodil a nebyl zplozen. Podle jeho slov je
Kristus Slovo a Duch Boží, ale je stvořen a je to služebník, bez semene se narodil z Marie,
sestry Mojžíšovy a Árónovy. Opravdu, praví (korán), Slovo a Duch Boží vstoupili do Marie a
zplodili Ježíše, který byl prorok a služebník Boží. Podle něj chtěli Židé bez ohledu na Zákon
Ježíše ukřižovat a poté, co se ho zmocnili, ukřižovali jen jeho stín. Sám Kristus, praví (korán),
nepodstoupil ani kříž, ani smrt. Vpravdě ho Bůh od vzal k sobě na nebesa, protože ho miloval.
(Korán) rovněž praví, že jednou, když byl Kristus vynesen na nebesa, zeptal se ho Bůh řka:
„Ježíši! řekl jsi: „Já jsem syn Boží a Bůh?“ Ježíš, podle něj (koránu), odpověděl: „Buď mi
milostiv, Pane! Ty víš, že jsem to neřekl a že neopovrhuji tím, že jsem tvůj služebník. Avšak zlí
lidé napsali, že jsem to prohlásil; lžou, co se mne týče, a jsou v bludu.“ Bůh, praví (korán), mu
opověděl: „Vím, že jsi to neprohlásil.“
3. Kritika zjevení
Tento spis přináší mnoho dalších absurdností hodných výsměchu a (Mohamed) se chlubí, že
mu bylo sesláno (Písmo) pocházející od Boha. My však pravíme: „Kdo dosvědčí, že mu Bůh dal
Písmo, nebo kdo z proroků oznámil, že měl přijít takový prorok?“ Uvádíme je do rozpaků, když
jim říkáme: „Mojžíš přijal Zákon na Sinaji před zraky všeho lidu, když se Bůh zjevil v mraku,
ohni, temnotě a bouři a všichni proroci od Mojžíše jeden po druhém oznamovali, že přijde
Kristus, že Kristus je Bůh a že Syn Boží přijde a přijme tělo, bude ukřižován, že zemře a vstane
z mrtvých a že je to on, kdo bude soudit živé i mrtvé. A když pravíme: „Proč váš prorok nepřišel
stejným způsobem a ostatní (proroci) o něm nepřinesli svědectví a proč Bůh, jenž dal Zákon
Mojžíšovi před zraky všeho lidu na kouřící hoře, mu (Mohamedovi) nepředal ve vaší přítomnosti
stejně tak Písmo, o němž mluvíte, aby tak upevnil vaši jistotu?“ odpovídají, že Bůh činí, co chce.
„To víme sami dobře“, říkáme, „ale ptáme se vás, jak bylo zjeveno Písmo vašemu prorokovi.“
Odpovídají, že Písmo mu (Mohamedovi) bylo sesláno ve spánku. Abychom se jim vysmáli,
pravíme: „Protože přijal Písmo ve spánku, aniž by si tuto činnost uvědomoval, lidová průpovídka
mu dokonale vyhovuje.“ Znovu se jich ptáme: „Protože vám ve vašem Písmu nařídil nedělat nic
nebo nepřijímat nic bez svědků, proč jste mu neodpověděli: „Ty první dokaž pomocí svědků, že
jsi prorok a že jsi vyslaný od Boha; a které Písmo svědčí ve tvůj prospěch.“ Zahanbeni mlčí.
Právem jim říkáme: „Protože vám není dovoleno oženit se ani prodávat nebo získávat bez
svědků, a protože bez svědka nepřipouštíte vlastnit ani jen osly nebo dobytek, ženíte se,
získáváte majetek, osly a ostatní jen před svědky. Jen víru a Písmo jste tedy přijali bez svědka!
Ten, kdo vám předal toto Písmo, nemá záruku od nikoho a není znám nikdo, kdo by dříve
svědčil v jeho prospěch. Písmo naopak přijal ve snu!“
4. Obvinění z přidružování
Nazývají nás „přidružovateli“, protože říkají, že k Bohu přidružujeme společníka, když říkáme,
že Kristus je Boží Syn a Bůh. Říkáme jim: „To nám předali proroci a Písmo.
Jak sami potvrzujete, přijímáte taky proroky. A jestliže neprávem říkáme, že Kristus je Syn Boží, jsou to
proroci, kdo nás to naučil a předal nám to.“ Někteří z nich říkají, že jsme to připsali prorokům,
když jsme je interpretovali alegorickým způsobem, a jiní říkají, že nás Židé z nenávisti svedli
tím, že přisoudili tyto texty prorokům, aby nás zatratili. Znovu jim říkáme: „Vy, kteří říkáte, že
Kristus je Slovo a Duch boží, proč nás haníte jako „přidružovatele“? Vždyť Slovo a Duch jsou
přece neoddělitelné věci od toho, v němž se přirozeně nacházejí. Je-li tedy Kristus v Bohu jako
Slovo Boží, pak je i on sám evidentně Bůh. Ale je-li Kristus mimo Boha, pak je podle vás Bůh
bez Slova a bez Ducha. Tím, že se vyhýbáte tomu, abyste k Bohu někoho přidružovali, Boha
mrzačíte. Pro vás by bylo opravdu lepší říkat, že Bůh má společníka, než ho mrzačit a
připodobňovat ho ke kameni, dřevu nebo nějakému neživému předmětu.“ Tím, že nás nazýváte
„přidružovateli“, lžete; my vás na oplátku nazýváme „těmi, kdo mrzačí“ Boha.“
5. Obvinění z idolatrie
Obviňují nás rovněž z idolatrie, protože se klaníme kříži, z něhož mají hrůzu. Říkáme jim tedy:
„Proč se otíráte o černý ten kámen ve vaší Ka’bě[3] a proč máte tak rádi kámen, že ho líbáte?“
Někteří z nich říkají, že na tomto kameni obcoval Abraham s Agarou, jiní zase říkají, že k němu
Abraham přivázal velbloudici, když obětoval Izáka. Odpovídáme jim: „Podle Písma svatého tam
byla hora porostlá keři a stromy; Abraham nasekal dříví pro zápalnou oběť a naložil ho na Izáka
a osly nechal stát vzadu se služebníky. Proč takové nerozumnosti? V tomto okolí (tj. v okolí
Mekky, pozn. překladatele) skutečně není dřevo pocházející z lesa a osli tudy neprojdou.“
Tehdy zakoušejí stud když říkají, že je to Abrahamův kámen. „Ať je to Abrahamův kámen, jak
hloupě tvrdíte! Nestydíte se ho líbat jen proto, že na něm Abraham obcoval se ženou nebo
proto, že k němu přivázal velbloudici, avšak nám vytýkáte, že se klaníme Kristovu kříži, který
zničil moc démonů a ďáblova pokušení!“ Naopak se vypráví, že tento kámen je hlava Afrodity,
před které se klaněli a kterou nazývaly Chabar. A ještě za našich dnů na něm ti, kteří se
pozorně dívají, objeví stopu vyobrazení.
6. Spis Žena
Tento Mohamed, jak bylo řečeno, sepsal mnoho hloupých spisů[4] a každému z nich dal jméno.
Takovým je i spis Žena, kde je jasně každému předepsáno, aby si (muž) vzal čtyři ženy a tisíc
konkubín, je-li to možné, pokud je (konkubíny) jeho ruka udrží v poslušnosti vedle čtyř žen; a
může zapudit ženu, jestliže chce, a vzít si jinou. Tento zákon ustanovil z následujícího důvodu:
Mohamed měl jednoho druha jménem Zejd (Ζειδ). Tento muž měl krásnou ženu, do níž se
Mohamed zamiloval. Když jednou spolu seděli, pravil Mahomet: „Příteli, Bůh mi nařídil, abych si
vzal tvou ženu.“ Zeid odpověděl: „Ty jsi posel (Boží), konej, jak ti řekl Bůh, vezmi si mou ženu.“
Nebo přesněji, abychom lépe pochopili tento příběh, Mohamed řekl Zejdovi: „Bůh mi dal příkaz,
abys zapudil svou ženu.“ Zejd ji zapudil. O několik dní později, řekl Mohamed: „Bůh mi nařídil,
abych si ji vzal já sám.“ Poté, co si ji vzal a dopustil se sní cizoložství, Mohamed vyhlásil tento
zákon: „Ať každý, kdo si to přeje, zapudí svou ženu. Jestliže se k ní však vrátí poté, co ji
zapudil, ať se s ní ožení jiný muž. Není opravdu dovoleno, aby si ji vzal, jestliže nebyla vdaná
za jiného. A jestliže ji zapudil nějaký bratr, ať se s ní ožení jeho bratr, přeje-li si to.“ V tom
samém spisu dává (Mohamed) doporučení tohoto charakteru: „Obdělávej zemi, kterou ti dal
Bůh a věnuj ji veškerou svou péči, to konej a tímto způsobem“ – neříkejme však obscénnosti
jako on (Mohamed)[5].
7. Boží velbloudice
Existuje ještě spis Boží velbloudice.[6] Praví se v ní, že nějaká velbloudice byla Bohem vyslána
a ta, že vypila celou řeku a nemohla již projít mezi dvěma horami, protože mezi nimi bylo pro ni
málo místa. V tom okolí žil, jak se praví, jeden národ. Ten národ pil vodu, kterou potom vypila
velbloudice. Když velbloudice vypila vodu, krmila národ tím, že mu místo vody dávala mléko.
Avšak tito lidé, praví se, byli zlí, povstali a velbloudici zabili. Velbloudice však měla malou
velbloudici, která, podle tohoto spisu, volala po smrti své matky k Bohu, který se ji ujal. Říkáme
jim: „Odkud přišla tato velbloudice?“ Odpovídají: „Od Boha.“ A my jim pravíme: „Přidal se k ní
(velbloudici) nějaký jiný velbloud?“ Odpovídají, že ne. Tu jim říkáme: „Jak to, že měla
velbloudice to mládě? Opravdu vidíme, že vaše velbloudice neměla ani otce, ani matku, ani
předky a že poté, co se jí narodilo mládě, se jí stalo neštěstí. Neobjevil se samec a malá
velbloudice byla pozvednuta k Bohu. Proč se tedy váš prorok k němuž hovořili Bůh, jak říkáte nedověděl,
pokud jde o tu velbloudici, kde se pase a kdo jsou ti, kteří ji dojí, aby se napili
mléka? Potkala snad taky jednoho dne zlé lidi jako její matka a byla zabita nebo vás předešla
do ráje a proudí od ní vaše proudy mléka o nichž vypravujete hlouposti? Vždyť říkáte, že ve
vašem ráji tečou tři řeky: jedna je řeka vody, druhá je řeka vody a třetí je řeka mléka. Jestliže
velbloudice, která vás předešla, je mimo ráj, pak evidentně pošla hladem a žízní nebo jiní
využívají jejího mléka a váš prorok se marně pyšní, že byl ve styku s Bohem, protože mu
nebylo odhaleno tajemství velbloudice. Je-li však velbloudice v ráji, pak pije znova vodu a vy
umíráte žízní uprostřed rajských slastí. A jestliže toužíte po víně z řeky, která teče poblíž, pak
jste rozohněni tím, že pijete kvůli nedostatku vody čisté víno – protože velbloudice vše vypije –
opilost způsobuje, že mluvíte z cesty, a uspává vás. Majíce hlavu obtíženou spánkem a jsouce
úplně opilí vínem, zapomněli jste na rajské radosti. Jak to, že váš prorok nemyslel nato, aby se
vám tyto nepříjemnosti nestaly v ráji rozkoší, a jak to, že se nezabýval velbloudicí, aby věděl,
kde žije (ta velbloudice) nyní? Vy jste se ho však stejně neptali, když snil a detailně vám
vyprávěl o třech řekách. Pokud jde o vás, tak my vám veřejně oznamujeme, že vaše zázračná
velbloudice vás předešla v duších oslů tam, kam se chystáte vejít jako zvířata. Tam je venkovní
temnota, věčný trest, planoucí oheň, červ, který nikdy nespí, a pekelní démoni.“
8. Spis Stůl
Mohamed ještě přednášel spis Stůl[7], který praví, že Kristus požádal Boha o stůl a ten mu byl
dán. Podle tohoto spisu Bůh totiž Kristu odpověděl: „Dávám tobě a tvým (učedníkům)
neporušitelný stůl.
Spis Kráva
Mohamed ještě přednášel spis Kráva[8] a další směšné řeči, které by měly být, jak věřím, kvůli
své početnosti pominuty bez povšimnutí.
Zvyky a nařízení
(Mohamed) jim (muslimům) nařídil, stejně jako jejich ženám, aby se nechali obřezat. Nařídil jim,
aby nedodržovali sobotu a nenechali se pokřtít, dovolil jim jíst určité pokrmy zapovězené
Zákonem, zatímco jiných pokrmů jim nařídil se zdržovat. Stejně tak jim naprosto zakázal pít
víno.
Poznámky:
[1] Etymologie předkládána sv.Janem Damašským je tendenční, což odpovídá polemickému
tónu spisu. Bez pochyby tím chtěl sv.Jan Damašský vyjádřit, že Arabové nejsou způsobilí
k tomu, aby do zjevení přinesli cokoli nového.
[2] Arabsky Muhammad, v počeštěné podobě Mohamed (asi 570/580 – 632), zakladatel islámu.
Ve francouzském překladu se objevuje tvar Mahomet.
[3] Ka’ba je svatyně na nádvoří Velké mešity v Mekce. Ve zdi Ka’by je zazděn černý kámen,
kterého se poutníci dotýkají nebo ho líbají.
[4] Řecky η γραφή, takto jsou označovány súry, což jsou kapitoly koránu. Korán obsahuje 114
súr, z nichž každá má své jméno. Samotný korán pak sv.Jan Damašský nazývá knihou, řecky ο
βίβλος. Zmíněná súra se však jmenuje Ženy, arabsky al-Nisā’, a je to 4. súra.
[5]„ Ženy jsou pro vás polem; vcházejte tedy na pole své, odkud chcete…“ (korán 2, 223)
[6] V koránu žádná taková súra není, ale příběh o Boží velbloudici se v koránu objevuje na více
místech. Jedná se o posvátnou velbloudici Thamūdovců, což byl lid, který žil na sever od
Medíny.
[7] Jde o 5.súru „Prostřený stůl“, arabsky al-Mā’ida.
[8] Jde o 2.súru, která se v arabštině nazývá al-Baqara. Je to nejdelší súra, jež obsahuje 286
veršů.
Spisy svatého Jana Damašského přeložil z francouzštiny Miroslav Kudla podle vydání v edici
„Sources chrétiennes“ z roku 1992