Kontroverzný list Majstra Jána Husa: Obcí vysokého učení Pražského.1

93. Obcí vysokého učení Pražského.1)

R. 14I5, 27. června. (1415, 27. června.)

Hus napomíná universitu, na níž měl učitelskou stolici a vynikající místo vůdce, aby všickni dbali cti Boží a jednoty a v paměti ho chovali; naříká, co utrpěl od někdejších přátel svých; oznamuje, že žádného článku neodpřisáhl; prosí, našli-li by něco křivého v jeho výkladu, aby se toho zřekli, a poroučí jim Havlíka a Petra.

Vzácní a v jezu Kristu nejlaskavější mistři, bakaláři2) a studenti university Pražské! Napomínám vás při samém nejmilastivějším Je­žíši, abyste se milovali vespolek, vymvtiovali rozkoly, pilni byli přede vším cti Boží, mne v paměti chovajíce, kterak jsem vždycky usiloval zdar university ke cti Boží přiváděti, kterak jsem se kormoutíval nad nesváry vašimi a výtržnostmi, kterak národ náš přeslavný chtěl jsem shromážditi v jedno. A ejhle, kterak při některých mých nej,milej­ších,3) pro něž bych byl nasadil život, stal se mi (tento) velmi trpkým; útržkami, potupami a posléz trpkou smrtí mne potíraje. Nechť Bůh odpustí jim všemohoucí, poněvadž nevědí, co činí; za něž upřímným srdcem prosím, aby jich ušetřil. Ostatně nejlaskavější v Jezu Kristu! stojtež v poznané pravdě, kteráž nade vším vítězí a mocna jest až na věky. Věztež také, že jsem žádný článek neodvolal, aniž odpřisáhl. Sněm chtěl,") abych o všech a o kterémkoli článku vytaženém z knih řekl, že je křivý: nechtěl jsem, leč bv písmo dokázalo křivost; pročež kterýkoliv by byl smysl křivý v kterémkoli článku, toho se zříkám a poroučím jej napravení Pána Jezu Krista, kterýž poznává mé upřím­né myšlení, nikoliv vykládání na smysl křivý, jakýž já nemám v ú­myslu. A vás také napomínám v Pánu, abyste, kterýkoliv byste mohli postihnouti smysl křivý v některém z oněch článků, toho se zřekli, avšak vždy bez pořušení pravdy, kteráž se zamýšlí. Proste Boha za mne, a pozdravte se vespolek ve svatém pokoji.

Mistr Jan Hus v okovách a v žaláři, již stoje na; kraji tohoto života, očekávaje nazejtří hroznou smrt, kteráž - doufám - očistí mé hříchy,') neshledajíc na mně z milosti Boží kacířství žádného, ježto všímá srdcem vyznávám kteroukoliv neuvěřitelnou pravdu. Psáno ve čtvrtek v předvečer svatého Petra.

Prosím, milujtež Betlém") a Havla') ustanovte na místě mém, neboť doufám, že Pán jest s ním. Amen. Poroučím vám Petra, z Mla­denovic,8) nejvěrnějšího a nejstálejšího mého utěšitele a posilovatele.

1) Tom. 584. ') První (nižší) hodnost akademická. ') Štěpán Páleč a Stanislav ze Znojma, viz úvod č. 54 a 38. ') Viz počátek listu 69. a úvod 71. 6) Totiž kacířstva, z kterých byl obviněn. ') Viz č. 77, pozn. 6. 7) Viz list 84. ') Viz úvod listu 57.

30 Články, ktoré nechcel odvolať:

1) Církev tvoří výhradně a pouze společenství předurčených k věčné spáse;
2) Bůh předurčil některé lidi k věčné spáse, některé k věčnému zavržení;
3) Předurčenému (předzvěděnému) k věčnému zavržení Bůh nedává žádnou
milost;
4) Předurčený k věčnému zavržení žije trvale v těžkém hříchu;
5) Kněz žijící ve stavu těžkého hříchu neplatně uděluje svátosti;
6) Knížata a představení, jsou-li ve stavu těžkého hříchu, neprávem
zastávají svůj úřad a poddaní je nesmějí poslouchat;
7) Institucionální církev v čele s papežem není pravou Církví Kristovou;
8) Tuto církev není třeba poslouchat;
9) Institucionální církev má své oprávnění pouze tehdy, když jedná a
chová se jako společenství svatých;
10) Církev má být podřízena světské moci, která má právo ji reformovat;
11) Kristus neustanovil papežství;
12) Papežství ustanovil císař Konstantin;
13) Papež nemá právo Církvi vládnout a nařizovat jí něco z pozice její
hlavy;
14) Hostie a víno se po konsekraci nestávají Tělem a Krví Páně;
15) Při konsekraci se podstata hostie a vína nemění, nestává se
podstatou Těla a Krve Páně;
16) Hostie a víno se stávají Tělem a Krví Páně pouze v obrazném slova
smyslu, latentně;
17) K obrazné proměně hostie a vína v Tělo a Krev Páně je třeba, aby
celebrující kněz nebyl ve stavu těžkého hříchu;
18) Dobré skutky, vykonané ve stavu těžkého hříchu, jsou hříšné;
19) Kněz ve zpovědnici neuděluje rozhřešení, pouze ohlašuje Boží odpuštění;
20) Rozhřešení není platné, pokud zpovědník je ve stavu těžkého hříchu;
21) Skutečnou hlavou Církve je Kristus, nikoli papež;
22) Institucionální církev nemá práva vyučovat lid, pokud kněží žijí ve
stavu smrtelného hříchu;
23) Papež nemá právo vládnout světsky, mít svůj stát;
24) Církev nemá mít žádný majetek;
25) Papež ani biskup nemají právo hlásat odpustky;
26) Odpustky nemají moc odpouštět časné tresty za hříchy;
27) Pravá církev Kristova je neviditelné společenství predestinovaných k
věčné spáse a žijících ve stavu milosti;
28) Pravá Církev Kristova není totožná s církví papeže, biskupů a kněží;
29) Církev nepotřebuje úctu svatých, jejich obrazy a sochy;
30) Církvi nemá právo ukládat kanonické tresty;